Založit webové stránky nebo eShop

O nás

 

Lásce ke psům jsem byla vedena už od malička. Když jsme bydleli v Roudnickém bytě, dostala mamka štěně Německého ovčáka Blacka, ale bohužel se mu v bytě vůbec nelíbilo a i když byl vyběhaný, ničil a ničil, tak putoval k hodným lidem na zahradu k baráčku, kde prožil krásný život. Bez psa už u nás ale bylo smutno a tak mamka pořídila černou fenku trpasličího pudla, Betynku. Betynka byla naše dáma, která si ovšem uměla srovnat i velkého pesana, když jí obtěžoval,ale byla i správný třeštidlo. Když si vypila vodu, čapla do tlamičky misku a chodila za člověkem dokud jí nenalil novou. Po přestěhování na vesnici kousek za Roudnici si mamka vydupala, že chce ještě jednoho psa, ale takového, který by i hlídal. A jelikož láska ke zvířatům byla a je v naší rodině velká, dostala se mamka na brigádu ke koním a shodou okolností to vyšlo na prázdniny, takže jsem mohla s ní. Od té doby koně miluji i já. A tam taky přišla řeč na našeho dalšího psa. Jeden z žokejů měl známeho, který choval dobrmany, do té doby jsme toto plemeno moc neznali, ale postupně se nám líbilo víc a víc. Mamka se na ně jela podívat a byla naprosto nadšená. A protože zrovna jedna fenka měla čerstvě štěňátka, domluvila se, že si vezeme jednoho pejska. A tak jsme si na konci prázdnin přivezli Baka. Od té doby jsou dobrmani naší "srdeční záležitostí". Z Baka vyrostl nádherný velký pes a chováním PAN PES. Nic ho nerozházelo, byl to dobrák, do té doby než si někdo dovoloval na jeho smečku. To pak bylo zle. Po svém tatínkovi zdědil jednu vlastnost, když šlo do tuhého a on nás bránil, šel rovnou po krku. Proto když s ním mamka začla chodit na cvičák, odmítli ho tamní figuranti figurovat, protože on šel po krku i jim, nic naplat, že mu nastavovali rukáv. Bak měl kupírované uši, takže vzbuzoval autoritu už jen pohledem a proto si na nás nikdo moc nedovoloval, jinak to byl ale velký mazlík. V jeho šesti letech nám ho zastřelil myslivec. Bylo to před devíti lety a i po takové době se nám hrnou slzy do očí, jen když si na něj vzpomeneme. To on nám ukázal, jaké je dobrman úžasné plemeno. Proto jsme se s mamkou odhodlaly a měsíc po Bakově smrti jsme si vzaly z útluku Arona. Týraného, zuboženého a navíc jak jsme pak taky zjistily agresivního, cca dvouletého tvorečka. Dostal nás během několika minut, když si suveréně vlezl do auta na můj klín a koukal s výrazem: "Tak co je, jedem ne". Choval se jako kdyby byl u nás od štěněte. Díky Aronkovi jsem se začala o kynologii zajímat hodně až když jsme se přestěhovaly do Ústí, lákalo mě chodit na cvičák,ale jelikož byl ještě dost agresivní vůči ostatním psům a naše převýchova byla v plném proudu, nechtěla jsem ho ještě víc stresovat. Tato převýchova trvala cca 4 roky. O dva roky později jsme s mamkou koupily větší byt a ve mě začala hlodat myšlenka, že bych si pořídila dalšího dobrmánka, abych mohla začít chodit už konečně na cvičák. Mamka o tom nejdřív nechtěla ani slyšet, i když už jsem byla plnoletá a chodila do práce, dalšího psa prostě ne :o). Pak se jí to ovšem rozleželo a souhlasila,ale až další rok (2006) na jaře. Tak jsem se pomalu začala rozkoukávat po internetu, to byl zrovna podzim 2005. Ovšem pak mamina přišla, že si štěndo teda pořídíme hned, ale jedině fenku, kvůli Aronkovi, protože ten by psa nezkousnul. Koukala jsem na ní jak na blázna, těšila se snad ještě víc než já :o). Tak k nám v listopadu 2005 přibyla hnědá kulička, Deyna. Díky mojí holčičce jsem se přes internet seznámila s Líbou z CHS Coldplay, to Deyně byly dva roky. O půl roku později (r.2008) mě Líba pozvala na návštěvu,aby jsme se konečně poznaly i osobně. Měla zrovna štěňátka, vrh B. Zalíbila se mi tam jedna hnědulka, zrovna volná, ale to už mamka okamžitě zamítla. Dala jsem jí za pravdu, bylo by to opravdu hodně narychlo. Další vrh Líba plánovala za rok, na jaro 2009. Krom zájmu o sportovní kynologii, se můj zájem zvýšil ještě o výstavy, na které jsem se začala hodně jezdit dívat a tak bylo rozhodnuto, chci fenku s PP a od Líby, takže bylo více než jasné, že to bude právě z vrhu C. Během toho roku  jsem si našla jinou práci, koupila byt a těšila se na štěňátko. Zároveň jsem se "modlila", aby naše budoucí maminka Kelly zabřezla a aby se narodila fenka. Od začátku to měla být hnědulka, ale jak se porod blížil, bylo mi to tak nějak jedno jestli hnědá nebo černá, hlavně ať je to fenka :o). Nakonec se narodilo osm krásných holčiček, 5 hnědých a 3 černé. Od první chvíle jsem měla svou "lásku na první pohled", hnědulku, která mě opravdu zaujala hned. A ta taky putovala 12.6.09 ke mě a k Deyně domů. Naše malá Caramella Coldplay. S Caruškou jsme sjezdili výstavy,kde se nám opravdu dařilo, bohužel na poli výcviku to nebyla žádná sláva, Carču poslušnost moc nebaví a proto tam kde je zakomponovaná, tam je konec. Ze zdravotních důvodů musela být nakonec vykastrovaná a je z ní domácí mazel, občas si zablbne na obranách nebo zastopuje, ale jinak je jí dopřán klid (i z důvodu nemocné štítné žlázy) Mezitím došlo k dvěma velkým změnám, opustil nás Aronek (červenec 2010) a jeho místo nahradila Deyna, která se přestěhovala k mamce. Já jsem si navíc splnila sen a v srpnu 2011 jsem si přivezla z Německa černého, ocáskatého raubíře Areska. Tentokrát jsem ale mířila opravdu k tomu,abych s dalším přírůstkem mohla hlavně cvičit a dělat sportovní kynologii. Proto má Ares čistě pracovní rodokmen a výstavy absolvujeme jen ty, které opravdu budeme potřebovat, přece jen, není to výstavní typ a má dost atletickou postavu,což je pro výcvik ideální.

TOPlist